Je to tak, přiznávám se bez mučení, že moje představa, jak budu pravidelně každý měsíc reportovat svůj pasivní příjem, byla trochu naivní. Podepsaly se na tom dva hlavní faktory: čas a závist. Čas je můj problém, závist je problém, se kterým se budeme muset popasovat všichni, kdo se snaží něčeho dosáhnout.
Nejprve k času. Možná, že někteří z vás zachytili, že jsem se koncem nebo spíše přesně na přelomu roku 2013 a 2014, o silvestrovské půlnoci stal oficiálně provozovatelem pay per post systému Kupčlánek.cz. Jde o dvojku na českém trhu s placenými články. Koupil jsem ho od Honzy Kalianka a byla to vlastně taková rychlovka. Honza mi systém nabízel už několik měsíců zpět, ale neměl jsem o něj tehdy moc velký zájem. Situace na trhu byla totiž dost jasně rozparcelovaná. Absolutní většinu článků, které se přes tyto systémy v Česku zobchodují, projdou přes systém Placla. Ti kdo zaznamenali poslední infografiku, ví, že takových článků bylo jen za loňský rok přes 12 tisíc. V takové situaci, kdy je na trhu hegemon, který ovládá většinu rozpočtu inzerentů (těch je v Placla skoro 600 a utrácejí v něm několik milionů ročně), je těžké prosazovat se s konkurencí.
Jenomže situace se koncem roku podstatně změnila. Člověk, který Placla založil a úspěšně rozběhl, Martin Jersák z Chrastavy, se rozhodl po letech provozování uvolnit si ruce, vytřískat ze svého dítěte nějakou tu korunu a nabídl systém do aukce. Ta se stala mimochodem jedním z nejsledovanějších prodejů na Webtrhu. Martin to myslel dobře, všem zájemcům, a to i těm fiktivním, zcela odkryl karty a ochotně nechal všem nahlédnout do střev, know how i cashflow systému. Faktem je, že tím tak trochu systému ublížil.
Místo toho, aby jednal jen s několika vytipovanými a hlavně solventními zájemci, každému na potkání, kdo řekl, že by systém koupil, ukázal v podstatě vše, o co si řekl. Otevřené jednání, ale které očekává čestné lidi na obou stranách stolu. A to ne vždy tak bylo. Na systém se vyptávala řada různých vykuků včetně těch, kteří v danou chvíli věděli, že o systém zájem nemají, ale že si jen jedou pro rady, jak vytvořit svůj vlastní klon úspěšného projektu. To podle mého názoru dost snížilo finální cenu systému. Úspěšní investoři rádi investují do něčeho unikátního a ne snadno napodobitelného, a pokud bývalý majitel tyto dvě relativní výhody smazal, některé to určitě odradilo. Projekt, který Martin nechtěl před dvěma lety prodat za tři miliony korun, se tak nakonec v dražbě prodal za cca 450 tisíc + 800 tisíc v závazcích inzerentům a blogerům. Suma sumárum za 1.2 milionu, což je jen něco málo, než byl loňský zisk celé Placly.
To ale předbíhám. Když jsem říkal, že jsem tehdy neměl o Kupčlánek zájem, tak Placla mne zajímala mnohem víc. A to nejenom proto, že jsem v systému za několik uplynulých let vydělal vcelku pěknou šestimístnou sumičku… Prostě jednička na trhu je jednička.
Ihned, jakmile jsem se ke svému zájmu veřejně přiznal (tuším, že to bylo na Twitteru), začaly mi zvonit telefony. Mezi nimi třeba Honza Linhart s Otou Pěnkavou, kteří se tehdy spolu snažili provozovat konkurenční Webpost a Paypost. Nejprve mě zkoušeli přesvědčit, abych vůbec do dražby nešel a nezvyšoval tak cenu, když ale viděli, že o systém mám zájem, proběhla krátká výměna na téma případného partnerství. Protože jsem ale z diskuze vytušil, že naše názory na budoucnost a fungování Placla se neshodují (kluci chtěli web koupit a následně přetransformovat do svého nového systému, což by podle mne vedlo jen k jeho zabití), vycouval jsem.
Jedním z dalších, kdo se ozvali, byl pro mne tehdy, přiznám se víceméně neznámý Václav Bartoš z Hradce. Zaznamenal jsem ho předtím jen prostřednictvím jeho webu Nekultura.cz. Z několika předlouhých telefonátů a nakonec osobní schůzky, kdy jsme se potkali na plovárně v Hradci Králové, jsem nabyl dojmu, že Vašek je pro případnou spolupráci ta správná osoba. Také fungoval na Placla jako bloger a měl velký zájem v tom, aby web dál fungoval, minimálně tak dobře, jako doposud. Tak jsme si na Placlu plácli.
Už zbývalo jen jediné – vyhrát aukci. A tady přichází na scénu zmiňovaný Kupčlánek. Byla to tak trochu sázka do loterie. Měli jsme nachystané peníze na Placlu (řádově násobně víc, než, za kolik se nakonec prodala), ale protože se nám koncept společného podnikání na poli PPP líbil, rozhodl jsem se, že si to pojistíme. Kontaktoval jsem Honzu Kalianka a doslova pár hodin předtím, než měl jet na schůzku s potenciálním kupcem Kupčlánku jsem mu nabídl částku, kterou neodmítl. A tak jsme si plácli i na Kupčlánek. Snažil jsem se vše držet pod pokličkou. Moje představa byla, že pokud aukci Placla, která měla skončit za týden, nevyhrajeme, investují se volné prostředky do Kupčlánku a pokusíme se ukrojit nějaký zajímavý koláč z trhu. A pokud bychom Placlu získali, posunuli bychom Kupčlánek směrem k menšinovému inzerentovi a blogerovi, kterému Placla a její systém nevyhovuje.
Převod proběhl přesně na Silvestra. Protože bylo třeba vyřešit vše samozřejmě i z hlediska obchodních podmínek a fakturace. Bohužel během toho prvního týdne si změny provozovatele všiml jeden z blogerů a zmínil se o tom v komentáři k jakémusi článku. A už se to rozběhlo, tweety, facebook diskuze, ozval se Jirka Rostecký z Mladého podnikatele a vyzpovídal mne ve velkém rozhovoru. Samozřejmě, že v tu chvíli jsem musel dál držet linii, kterou jsme si dohodli, a to, nevyjadřovat se příliš k Placla, nesnažit se v někom vyvolat dojem, že o ni stále máme zájem, a to hlavně proto, aby se zbytečně nešroubovala cena v aukci směrem nahoru. Dnes, když se na celou událost dívám zpětně, myslím, že to bylo nakonec dobře, tedy fakt, že se „provalila“ koupě Kupčlánku. Možná to některé případné zájemce odradilo. Netuším. Faktem je, že finální cena byla, jak už jsem říkal dost nízká. A také je fakt, že jsme to nakonec za tuto cenu získali s Vaškem my dva.
Takže tolik na vysvětlení, jak je to dnes s mým časem. Ušil jsem si na sebe karabáč. Od začátku ledna jsme se s Vaškem v podstatě nezastavili, neustále se snažíme oba systémy vylepšovat, zefektivňovat. Tlačíme teď hodně na zvýšení kvality blogů a z toho pramenící spokojenost inzerentů. To jsou ti, kdo celý systém živí. Zrychlili jsme workflow, zavedli VIP poptávky (zatímco dřív byla nejvyšší odměna blogera něco přes 1000 za článek, dnes kvalitní blogeři na Placla dostávají za články na navštěvovaných webech i 2000 nebo 3000 korun. Chystáme další vychytávky a stojí nás to dost času. Ale na druhou stranu je to výzva a baví nás to. A Kupčlánek? Ten hodláme předělat úplně celý a to směrem, který možná hodně lidí překvapí. A myslím, že i tak trochu otupí rozmrzelost bývalého majitele Honzy Kalianka, který je lehce naštvaný, že jsem po jeho Kupčlánku koupil i Placla.
Tak snad už je pochopitelné, že toho času teď až tak moc nemám. Rodina, moje firma a teď ještě další firma, která bude provozovat Placlu a Kupčlánek dohromady.
A k závisti? To se snad nemá ani důvod vyjadřovat. Snad jen si dovolím odcitovat Díogena:
Závistivcům se nejlépe pomstíš, budeš-li den ode dne lepší.
